Příběh papírového draka

(o přepsání byli požádáni všichni žáci - a takto to dopadlo - příběh poslalo po několikerém připomínání 11 žáků)

Jsem papírový drak. Právě mě pouští kluk jménem Ondra. Lítám na Markově kopci. Sice je všude plno drátů, ale jsme od nich daleko. Už se stmívá a Ondra mě bere domů. Odpoledne mě vzal a šli jsme. Cestou mě ale napadl strom. Zapletl jsem se do něj a ten mi zlomil roh. Vítr mě naštěstí osvobodil a já jsem volný. Bohužel ale nevím, kam letím.

Ondra

Ahoj, já jsem papírový drak. Děti mě na podzim vždy vytáhnou se skříně a potom mě pouští po obloze. Jednou mě pouštěla holčička, já byl moc vysoko, byl to krásný výhled ze shora. Ale najednou jak jsem si lítal po obloze, zafoukal silný vítr a holčička mě pustila a mě ten vítr někam odnesl. Vůbec jsem netušil, kam mě ten vítr odnáší, ale najednou přestal foukat a já se zasekl v koruně stromu. Já se nemohl dostat ani na nebe, ani dolů. Ale za chvíli přiběhla holčička se svými přáteli a sundali mě. Byl jsem moc rád, protože jsem se bál, že mě větve roztrhají. Jsem rád, že mě děti pouštějí jen na podzim. Byl to velký zážitek. Tak ahoj :)

Natálie

Ahoj jsem drak Čaromrak a připravuju se na vzlet. Jsem vyroben z plastu a mé tyčky jsou ze železa. A už jsem ve vzduchu. Shora to vypadá nádherně. Nebojím se, že spadnu, protože mám pevné silonové vlákno a speciální rukavici jako držák. Jsem už hodně vysoko a myslím, že se ještě zvedne vítr. V dálce vidím kámoše drakouše, kteří se taky vznášejí s ladností jako já. Po půl hodině zase letím dolů a už jsem v mé úschovně.

Ben

Jsem papírový drak, jmenuji se DANIELA. Vyrobila mě Edita, dala mi barvu modrou se zelenýma Priama, jsem krásný drak. Když fouká ví, tak jdeme hnedka s kamarádkou na kopec, pouští nás tak vysoko a tak daleko, že vidím i jiné draky. Jsou tak krásní jako já. Je to prostě bomba, být drakem.

Daniela

Ahoj, já jsem dráček Žabka. Můj majitel je moc hodný, stará se o mě velmi dobře. Jednou v sobotu byl veliký vítr, tak jsme šli na kopec a já jsem viděla na celé okolí, ale byl takový vítr, že jsem se utrhla z provázku a letěla jsem daleko až do Ostravy do Prahy, vypadalo to tam moc pěkně. Potkala jsem tam kmošky, letěli jsme spolu až do Francie a byla tam velká Eiffelova věž a řekla jsem si: „To je ale krása, nikdy jsem takového nic neviděla, bylo to dobré, že jsem se utrhla, jinak bych nic takového neviděla.“

Kača

Ahoj, jsem papírový drak v hodně početné rodině, takže mě skoro pořád prohání vzduchem. Jednoho dne byl velký vítr a měl jsem strach, že mě pustí. Tak mě vypustili, byl to strašný zážitek. Nejdřív se mnou házeli ve vzduchu, ale vítr se na chvíli uklidnil a už jsem si myslel, že je všechno v pořádku. Ale co se stalo za chvíli, na to nikdy nezapomenu. Zvedl se velký vítr a zrovna mě držela malá holčička. Stalo se nevyhnutelné, pustila mě. Vítr mě unášel, až jsem narazil do stromu. Byla to velká bolest. Jak jsem se díval dolů, tak mi bylo smutno. Jak jsem otevřel oči, tak vidím, jak se mě někdo snaží sundat. Byla to moje rodina! Byl to skvělý pocit a za pár minut jsem byl doma.

Daniel R.

Ahoj, jsem papírový drak a jmenuji se Edita. Vyrobila mě Danča, jsem modro růžová. Když aspoň trochu fouká vítr, hned jde ven a pouští mě do všech stran. Vždycky vidím Danču, ona je též drak. Mě pojmenovali podle Edity, od Danči kamarádky. Pouští nás spolu a vždycky nás pustí a potom nás najdou až za týden, ale nám to nevadí.

Edita

Ahoj, já jsem drak Drákula. Můj pouštitel Péťa mě často pouští z okna. Většinou vidím děti, jak si hrajou. Konečně jsem zase volný! Sousedův drak se jmenuje Plachťa. Najednou jsme oba dva vylétli a já říkam: „A jéje, Plachťa zase plachtí.“ Najednou mě Péťa pustil a já vidím strom. Naletěl jsem do něho jako šílenec. Péťa rychle běží, aby mě sundal. Nakonec vše dobře dopadlo a já plachtím dál.

Tomáš

Jmenuji se Drak Mrak. Každý rok mě vytáhnou z předsíně a začnou mě pouštět. Utrhnul jsem se. Letěl jsem nad továrny a ty mě odnesly až nad mraky. Viděl jsem zaoblení země, obrovská města a zaneslo mě to až do Tokia. Poznal jsem to podle architektury. Vzala si mě rodina z pěkného domu, prohlíželi si mě a našli nálepku MADE IN CHINA, tak si mě nechali. Žilo se mi s nimi dobře.

Jirka

Jednoho krásného dne si moje kamarádka řekla, že začal podzim a že všechny kamarádky pouštějí draka a ona ne. Nemohla mě najít. No bodejť by mě našla, když jsem ležel pod její postelí v krabici. Za chvíli šla domů​ a začala hledat nejprve pod postelí a tam našla zaprášenou krabici, ve které jsem tam ležel. Kamarádka jménem Sofie mě našla a vytáhla mě a chvíli se na mě dívala, jak jsem špinavý a sem tam děravý. A ona řekla, že mě tak nenechá. Spravila mě a trošku i slepila a mohli jsme vyrazit. Konečně jsem vypadal k světu. Oblékla se a šla za kamarádkami. Pozdravili se a začali nás pouštět do vzduchu, ale najednou začal foukat silný vítr a Sofie mě málem neudržela, ale zvládla to. A řekla, že jsem skvěle lítal a že příště mě vytáhne znova a že se o mě už bude dobře starat.

Sára M.

Nesnáším svůj život!!!

Už od mé výroby se dusím v jakémsi sáčku. Pak jsem cestoval miliardy km z Číny až do Evropy. Jakmile dorazím na místo určení, jenom se nudím v regálu. Pak ke mně přijde nějaký usnoplený kluk, který mě popadne a jde se mnou až domů. Doma mě rozbalí a jeho ulepenýma rukama mě celého upatlá. Dále se mnou jde ven a párkrát se mnou hodí do vzduchu a já spadnu hned na zem. Pak mě už chytl vítr a já letěl krásně vysoko. Až moc!!! Provázek se mi totiž utrhl a já jsem spadl na vedení. Tady na vedení jsem už 5 let.

Kamil