Podzimní vyprávění

O kaštanovi

Ahoj, jsem kaštan. V létě jsem ještě nezralý a na podzim padám na zem. Au! To bolí. Největší strach mám z lidí, zvířat a hlavně z aut. Vždy, jak mě najdou lidi, tak mám strach, co se mnou udělají. Píchnou do mne, au! To opravdu bolí.

Michal

Ježek

Já jsem ježek. Když se blíží zima, tak si na podzim dělám zásoby jídla. Bydlím v noře, anebo přespávám zimu pod listím. Celou zimu prospím, takže nic neslyším ani nevnímám. Nejraději mám kaštany, žaludy, nějaké plody a podobně. A vždy se těším, až začne jaro.

Natálie 

O kaštanu

Jednou jsem tak visel na stromě a ucítil jsem takové houpání s větví a najednou jsem byl na zemi. Vzaly mě nějaké děcka do košíku a nesly mě až ke svému domu. V domě mě vysypaly a co to vidím – spoustu dalších kaštanů. Nevěděl jsem, co bude, ale za chvíli jsem to zjistil, udělali ze mě kaštanového medvěda. Mělo to jednu výhodu, protože mě dali k oknu, takže jsem všechno viděl.

Daniel R.

Kaštan

Jsem kaštan. Visím na stromě ve slupce a netrpělivě čekám, kdy foukne vítr a shodí mě na zem. Čekám, čekám, až konečně přišel vítr, spadl jsem na zem. Slupka se rozbila a já jsem se vykutálel ven. Konečně vidím, jaký je svět, konečně vidím slunce a doopravdický život a né jen tmu. Ale už se i trochu začínám bát, vidím pouhá kola od auta a jak jedno míří přímo na mě! Bojím se a konečně jsem se odhodlal odkutálet do lesa, který byl blízko cesty. V lese se mi líbí, bude se mi tam líbit tak dlouho, dokud mě nesní nějaké lesní zvíře.

Eliška

O hřibu

Jednou jsem si tak seděl u spadlého stromu a najednou jsem uslyšel praskání větví. Kouknu se doleva, kouknu se doprava, před sebe, a znovu do leva a co nevidím, bílou botu mířící přesně na můj obličej. To ale bolelo a k tomu mám zlomenou nohu a poničený klobouk. Ani se neobtěžoval alespoň mne zvednout na pařez. Jen jsem tak ležel a pomalu jsem se rozkládal. Najednou mne uviděl medvěd a povídá: „Co se ti to stalo, hřibe?“ A já jsem odpověděl: „Ale, někdo mne kopnul a já tu tak ležím.“ A medvěd na to: „A jakým směrem šel?“ Ukázal jsem mu cestu a medvěd se za ním rozběhl. 

Ondra

Jsem zlatý list od lípy. Jako malá jsem byla zelená jako ostatní listy, ale teď už se zbarvuju do zlata. Všechny ostatní listy na mě žárlí, že mám jinou barvu. Spadla jsem a letííííím na zem, foukne vítr a jsem někde jinde, au můj list. NEŠLAPEJTE NA MĚ!!!

Sára S.

Hruška

Ahoj, jmenuji se hruštička Jasmínka a vyrostla jsem na špičce hrušně. Už mi shodili a spapali maminku, tatínka a také brášku a zůstala jsem sama. A tak čekám, až mě spapají a shodí také.

Sára M.

Ahoj, já jsem ježek Lerry.

Mám rád jablka. Tohle je můj dům. Sice je to hromádka listí, kterou nahrabali lidé, ale je tam dost teplo. Ta hromádka, tedy můj dům, leží na předměstí v ulici Hrabová. Včera jsem měl na večeři žížalu v rohlíku. Jednou jsem šel přes cestu a najednou ze zatáčky vyjelo auto. Myslel jsem, že je se mnou ámen. Zavřel jsem oči a slyšel jsem, jako kdyby se píchla nějaká guma. Oči jsem otevřel a viděl jsem auto ve stromu. Pousmál jsem se a cestu jsem nakonec přešel živý a zdravý.

Tom

Žampioni V.S. Hořčáci

Kapitán Žamp šel jednou do lesa. Našel tam generála Hořča. Kapitán Žamp řekl: „Toto je mé území, mám tu listinu.“ A generál Hořča: „To mě nezajímá, chci to a to hned a v překladu …VÁLKA!“ „No dobrá,“ řekl kapitán Žamp. Válka byla krutá, drsná a nemilosrdná. Nakonec vyhráli žampioni a hořčáci vztekem zhořkli.

Ben

Hříbek

Jmenuji se Hříbek a jsem jedlý. Mám označení hřib královský a je mi už 5 dní. Vyrostl jsem pod vysokou lípou. Jednoho dne si jen tak zpívám a najednou zahlédnu HOUBAŘE!!! Vystrašeně si říkám: „Musím se rychle nenápadně skrýt,“ ale měl psa a ten mě vyčmuchal, jak hrozné. Houbař mě utrhl a vzal do košíku, kde jsem se potkal s kozákama, pravákama, panenkama a suchohřibama. Všichni jsme řvali o pomoc, ale lidi to neslyší. Jak houbař došel domů, tak nás nechal venku v košíku, protože musel jít pro misky. To byla chyba! Zahájili jsme s kozákem Brukalem tajnou misi zvanou Houbokráva!!! Rychle jsme skočili ven z košíku a po nožce poskakovali zpátky do lesa. Tam jsme se schovali na bezpečné místo a přečkali tam do rána. Houbař si toho ani nevšiml, což bylo dobře. Tak jsme v tom lese s kozákem Brukalem žili ještě hodně moc dlouhých 5 dnů, než jsme shnili. Byl to krásný život a bylo v něm i to dobrodružství. Konec

Mirek