Regionální pověsti

Vznik Ostravy

Byla jednou jedna vesnice. Lidé nevěděli, jak ji pojmenovat. Žil tam na svém hradě i král Osterva. Lidé nevěděli, jaké jméno dát jejich vesnici. Vymysleli různé názvy jako Nožovice, Osternice nebo Čepeláky. Uvažovali dlouho a jejich dohady byly nekonečné. Král také uvažoval, jak by lidem pomohl s přemýšlením. Napadlo ho, že podle nožů, které se tam vyrábí. Jsou ostré. Král vesnici pojmenoval Ostrava.

Helena a Nicolas

Kněhyně

Jednou byl dívka, která měla děti. Ta dívka se jmenovala Kněhyně. Jednoho krásného dne šla Kněhyně sama do lesa na jahody. Když sbírala a sbírala, zaslechla nějaký mužský hlas. Byl to bůh Radegast. Ten dívce řekl, ať přijde dnes o půlnoci k jezírku k lesu. A zmizel. Dívka přišla o půlnoci, jak jí bůh řekl. Potom jí něco řekl a pošeptal jí potichu, ať přijde brzy zrána na louku kousek od ní. Kněhyně ale zapomněla přijít, a tak ji a její děti Radegast proměnil v potůčky a horu. Proto se tato hora jmenuje Kněhyně.

Natálie

Jak vznikly Trojanovice

Kdysi dávno byla jedna vesnice, která neměla jméno. Nad ní byl postaven hrad Lachtan. Král toho hradu se jmenoval Karel Bořislav. A když král odjel se svou armádou do války, tak ta vesnice se musela opravovat. Byla strašně poničena.

Jednoho dne armáda z hradu Troja šla dobýt hrad krále Karla. Hrad Lachtan byl dobyt a král hradu Troja obdaroval vesnici, která neměla jméno. Král Troje pojmenoval vesnici Trojanovice.

Dalimil

Kopaná

Jednou bylo místo beze jména, ale bylo známé tím, že se tam jako první v republice vymyslela a hrála kopaná. Tak to místo nazvali Kopaná.

Danek a Ondra

Vlčovice

Jednoho dne se ve vesnici o půlnoci objevil vlk. Když jsme zrovna se školou stanovali, uslyšeli jsme vlky, jak vyjí. Moc jsme se báli. Na druhý den jsme se probudili a šli jsme se k jezírku umýt. Jak jsme šli zpáteční cestou, narazili jsme na bláto, kde byla vlčí stopa. Všichni jsme utíkali za paní učitelkou ke stanu. Už byl skoro večer, šli jsme k ohništi a opékali jsme párky. Jak jsme pojedli, šli jsme všichni spát. Moc jsme se báli, že se vlci znovu objeví. Třetí den jsme jeli zpátky domů. Všechno jsme povyprávěli panu prezidentovi a navrhli jsme, že by se ta nepojmenovaná vesnice mohla jmenovat Vlčovice.

Sára a Danča

Jak vznikly Trojanovice

Jednoho dne v bezejmenné vesnici byli velice hodní lidé. Ale asi za rok začali vesnici obsazovat Trójané. Obsazovali je už pět let. Zničili všechna vojska, která se jim postavila. Odolali frankstátskému vojsku. Nejvíce škod utrpěli, když na ně zaútočili lidé z Ostravy, protože měli ostré meče. Ale jednoho dne na ně zaútočili Sparťané až z daleké Sparty. Souboj trval pět dní a nakonec vyhráli Sparťané. Říká se, že pod tou vesnicí je pohřebiště Trójanů. Od té doby jí říká Trojanovice.

Tomáš

Frenštát

Byl jednou jeden boháč, který nevěděl, co s penězi. Jednou si řekl, že by mohl udělat něco užitečného k životu, proto začal stavět město. Začínal s domy, s obchody, pozval známé i neznámé. Všem se to líbilo. Ale nevěděl, co se jménem města. Jednou objevil starce, který mu řekl: „Odpověď je jméno prvního obyvatele.“ Byl to Frenšták, tak dali městu jméno Frenštát.

Ben a Zuzana

Kozlovice

Kdysi dávno byli obyvatelé jedné vesnice. Nevěděli, jak ji nazvat. Pásli tam ovce, prasata, krávy, slepice a kozly. Jednoho dne k večeru zaútočili na jejich dobytek vlci. Když se obyvatelé ráno probudili, nevěřili vlastním očím. Vše bylo zdemolované. Všechen dobytek byl pryč, když náhle uviděli jednoho kozla. Byl hodně poškrábaný a od krve. To jim bylo v tu chvíli jedno, protože viděli, že přežil aspoň jeden kozel. Podle hnědého flíčku zjistili, že to je jejich nejmilejší kozel. Najednou to zařval jeden z obyvatelů, že kvůli tomu, že přežil jeden kozel, mohla by se jejich vesnice jmenovat Kozlovice.

Mirek a Edita

Kopřivnice

Bylo jednou jedno město, které obývali lidé. Jednou večer byla velká bouřka. Když se ráno lidé probudili, viděli velikánské kopřivy. Jednou měli schůzi, kde se měli domluvit, jak se bude město jmenovat. Jednoho občana napadlo, že se město bude jmenovat podle kopřiv. Od té doby se jmenuje Kopřivnice.

Honza K. a Lukáš

Tichá

Za dob druhé světové války byla malá vesnička. Obyvatelé se tam pořád hádali, jaké jí dát jméno. Po týdnu tam přijela německé tanky. Vesničané se schovali do domů. Němci vzali všechno jídlo a pití. Pak odjeli pryč. Vesničané vylezli z domků a radovali se. Řekli si, že je zachránilo ticho. A pak jednoho vesničana napadlo: „Dáme naší vesnici jméno Tichá.“

Danek Š.

Jak vznikla Kopřivnice

Jednou lidé hledali město, kde by bydleli, ale všude už někdo bydlel. Jednoho dne došli do jednoho města. A to město mělo domy a paneláky, ale všude byly kopřivy. Lidé je vysekali a v domech se zabydleli. Ale nevěděli, co mají udělat s tolika kopřivami. A nějaká stará paní z kopřiv udělala kopřivový čaj a všem moc chutnal. Od té doby se to město jmenuje Kopřivnice.

Kristina a Eliška

Jak vznikly Horečky

Kdysi dávno byl první zimní den. Děti si v lese sjížděly kopce na igelitkách a na sáních, které jim vyráběl tatínek. Jednou brzy ráno začalo vylézat Slunce a sníh se začal roztápět. Děti a dospělí se začali oblékat tak, že je horko. Jak se šlo do školy, ve škole byli pouze čtyři žáci. A kde jsou ti ostatní? No přeci doma, protože když sníh se roztápěl, začali se oblékat, jako by bylo léto. Slunce neznamená, když se roztápí sníh, oblékat se, jako když je teplo, řekli učitelé. No a kde jsou? Přece dostali horečky. Tak pojmenovali kopec Horečky.

Nela

Tichá

Byla jednou jedna paní. Byla moc hlučná a všichni byli tiší, tak se jejich vesnice nejmenovala nijak. Oni se na tu paní naštvali a všichni uznali, že ji musí zabít, tak jí udělali šibenici. Paní se lekla a řekla, že už nikdy nebude hlučná, tak se od té doby jmenuje Tichá až doteď.

Kača a Štěpán