Čerti a vynálezy

Čerti a vynálezy

Žili, byli dva čerti, kteří chtěli neustále něco vymýšlet. První se jmenoval Bubla a druhý Brumla. Bydleli v novém, malém a ne moc zařízeném pekle. Žili šťastně a spokojeně, ale neustále vymýšleli a přemýšleli, jak si jejich nové peklo zařídit. Zatím měli jen dva staré děravé kotle a nepohodlné dřevěné postele. Ale abychom mohli pochopit Bublu a Brumlu, musíme začít od začátku.

Bubla a Brumla jsou dva čertovští bratři, kteří vyrůstali ve velkém a prostorném pekle spolu se svými rodiči. Těm se ale moc nelíbily jejich doslova ďábelské nápady, ze kterých bychom mohli jmenovat například jejich skluzavku do kotle, což by nebyl tak špatný nápad, jen kdyby při první testovací jízdě nevytopili celé peklo. A tak to s nimi bylo pořád. Po tomto a po pár dalších nápadech se přestěhovali do vlastního pekla a snažili se najít nový nábytek. To ale není tak snadné, protože čerti si nemůžou zajít jenom tak do obchodu a koupit si nábytek s dovážkou až do pekla. Museli to zkrátka vymyslet jinak. S tím, najít obchod, problém nebyl, ale ani jeden z bratrů neměl sílu na to, aby odtáhl ty nové postele až do pekla. Po dlouhém uvažování napadlo Brumlu, že vezmou svou starou postel a položí ji na ty dva staré kotle. Tím mají provizorní vozík, ale ten se jim po chvíli rozpadl. Tak udělali do dna kotlů díry a přidělali je k tyčím. Po tomto malém zákroku už byl vozík provozuschopný, ale potřebovali, aby vozík nemuseli tlačit před sebou. Potom je ale napadlo, co kdyby si vzali svoje stará kola, která by přidělali k tyčím, co držely kotle, a tím že by šlapali, by se tyče i kotle pohybovaly. Když zjistili, že to funguje, dopravili se do obchodu, naložili postele a odjeli. Večer když už měli vše hotové a měli i na čem spát, tak si pogratulovali k dobře vykonané práci a šli spát.

Teď jste slyšeli, jak vznik předchůdce automobilů.

Helena

Čert Pepa u zubaře aneb Povídka o vzniku vrtačky

Bolestí zubů trpěl snad již každý. A kdo říká, že ne, ten lže, krade a do pekla se hrabe. A v pekle vážně skončit nechcete… Bohužel náš příběh se tam odehrává, právě tam a právě o zmíněné bolesti zubu.  Pepíka zub bolel již dlouho, jenže se bál zubařů. I přes všechen nesouhlas ho babička donutila jít k zubaři. U zubaře byla řada malá, a tak přišel okamžitě na řadu. V pekle měli zlé zubaře s kleštěmi a ne hodné paní zubařky s lízátky bez cukru jako máte vy. Čertík u něj řval a naříkal bolestí, chudáček, dokonce i plakal. Rozhodl se, že jako správný vynálezce musí vymyslet něco, co by všem čertům i všemu živému ušetřilo bolest u zubaře.

Zavřel se tedy u sebe v dílně a vymýšlel. Byl tam tři dny a dvě noci, než přišel s prvním vynálezem.  Byla to malá čelist plná zubů. Když to ukázal čertům sousedům, nechápali, co to je.

„Vyrazíte si všechny zuby, dáte mou, jak já říkám zubovinu, do úst a už vás zuby nikdy bolet nebudou, jelikož žádné mít nebudete.“

Po dořeknutí se mu všichni čerti vysmáli. Pepa se však nevzdal a vymýšlel dál. Zavřel se do sklepa na celých dvanáct dnů! Pak ovšem přišel s vynálezem hodným mistra. Byl to předmět podobný vodní pistolce s vrtákem místo špičky. Předal ho panu zubaři se slovy: „Tento můj vynález používejte jemně k vyvrtávání kazů a všech nepořádků ze zubu.“

Pan zubař jej poslech a vyzkoušel. Pacient ani neplakal, ani nekřičel. Byl šťastný, že ho nebolí zub ani nic jiného. Tento vynález se rozšířil do celého světa, i toho lidského. A čertík Pepa prokázal tak skvělý a šlechetný čin, že jej lucifer poslal do nebe a udělal z něj anděla.

Kamil

Čerti a vynálezy

   Kdysi dávno byl jeden malý čertík a jmenoval se Bert. Jednoho dne si řekl, že by potřebovali do pekla něco nového, ale hlavně něco zajímavého, co ještě nemají. A tak pořád přemýšlel a přemýšlel a nakonec ho napadlo, že by mohl vytvořit nějakou velikou váhu na zlé lidi. Ale nevěděl, z čeho ji má vyrobit. Čertík tedy šel ven, aby našel něco na vyrobení té váhy. Venku našel nakonec vše, co si představoval. Našel dlouhou železnou tyč, několik dlouhých řetězů a dvě velká víka od nějakých velkých nádob.

   Další den se čertík pustil do práce. V pekle našel ještě nějaký velký a pevný hák, který připevnil na strop v jejich pekle, a na něj pověsil ten nejsilnější řetěz, který našel. Když měl pověšený řetěz, tak vzal tyč a tu připevnil přesně uprostřed k tomu visícímu řetězu. Potom si vzal opět řetězy a na jeden konec tyče přidělal čtyři stejně dlouhé a to stejné udělal na druhém konci tyče. Když měl tohle vše hotovo, tak mu zbývalo už jenom připevnit ta velká víka k řetězům, co visí na koncích tyče. Ještě sehnal nějaká hodně těžká závaží a dal je na jednu z těch mís na vyrobené váze, kterou vytvořil.

   No a teď už zbývalo jen váhu vyzkoušet, jestli funguje tak, jak chtěl. Vystřídali se na ní všichni čerti a váha fungovala.

   Ale víte, co je zajímavé? Když se lidé na zemi dozvěděli, že v pekle mají váhu na zlé lidi, tak najednou už čerti neměli v pekle tolik těch zlobivých. Nejspíš si konečně uvědomili, že by měli být ti hodní a ne zlí. Jenže čerti se teď trochu nudí, ale kdo ví, třeba zase nějaký ten čert znovu něco zajímavého a nového vymyslí a vyrobí.

Natálie

Čert vynálezcem

Žil byl jeden starý čert. Žil už několik stovek let a byl to uznávaný vědec. Podílel se například na vývoji první rakety, která letěla do vesmíru, nebo se taky podílel na výrobě první vzducholodě.

 Ale teď se nechtěl podílet. Chtěl vytvořit něco sám. Jelikož rád pomáhal lidem, tak jim chtěl vytvořit nějakého sluhu - robota. Hned začal kreslit plány. Robot byl metr vysoký, měl dvě ruce a dvě nohy. Celkově vypadal jako malý, plechový človíček. Robota pojmenoval James.

 Poté začal se skládáním. Vytvořil všechny části těla a potom je začal skládat jako lego. Nakonec ho oblékl do saka s motýlkem. Dokonce ho naučil mluvit!

 Nakonec ho zapnul. Jakmile zmáčkl tlačítko, ozvalo se: „Dobrý den pane, dáte si kávu?“ Čert si v duchu řekl - SKVĚLÉ. „Ano, dám si kávu Jamesi.“ Robot čertovi uvařil kávu, potom hrníček umyl a uklidil mu celou noru. Čert ho také naučil vytvářet nové roboty. Takže robot vytvářel robota, který bude vytvářet robota. Ty roboty poté čert vhazoval do komína, aby se dostali k lidem.

 Ale bohužel jak roboti uměli vytvářet roboty, tak se roboti přemnožili a vznikla vzpoura proti lidstvu. Ale to už je jiná pohádka.

Tomáš

Čert vynálezce

V dalekých zemích hluboko pod povrchem Země žil, byl čert Albert. Obyvatelé pekla ho neměli rádi, asi proto, že byl chytřejší než všichni ostatní dohromady. Své dny trávil zavřený ve svém pokojíčku a vymýšlel různé věci. Občas záviděl ostatním čertíkům, když je viděl poskakovat a smát se. Nikdy s ním nikdo nepromluvil. Ale jednoho dne si řekl, že se vše změní.

      Začal si kreslit náčrtky a psát rozměry. Mělo to být velkolepé dílo. Rodiče ho při tom podporovali. Chtěl si vytvořit vlastního kamaráda. Vypravoval se na lidský svět, pomáhal lidem a za odměnu dostával potřebný materiál. Zajímavé, že lidé k němu byli hodní a přívětiví. Při pár návštěvách dokonce dostával i obědy, které ho nasytily na další výpravy. Zhruba po 3 měsících byl připraven dát se do díla.

     Začátek byl neúspěšný, ale brzy bylo vše jinak. Robot, kterého sestrojil, na něj promluvil. Vyběhl ven a radoval se. Všechna čerťátka ho viděla. Všichni si uvědomili, že Alberta podcenili. Brzy se stal vrchním technikem pekla.

Ondra

ČERTŮV KABÁT

            V jednom vzdáleném pekle, myslím, že bylo zrovna pod Austrálií, žil čert jménem Bee. Tento čert se strašně moc chtěl stát člověkem, až jednoho dne za ním přišel Luciferin a rozhodl se mu to uskutečnit.

Přišel za ním a řekl: „Pokud splníš můj úkol, tak ti splním jakékoli tvé přání.“                            

Bee nad tím zapřemýšlel a odpověděl: „Dobrá, to beru. Chci se stát člověkem za každou cenu.“

Luciferin odešel a vymýšlel, jaký úkol by jen mohl Beemu dát. Mezitím Bee jen vyčkával na to, co si na něj Luciferin vymyslí.

            Luciferin si dal na čas. Trvalo mu celý lidský rok, než si něco vymyslel. Když už to měl vymyšlené, tak si zavolal Beeho a řekl mu, že už pro něj úkol má. Bee byl samou radostí bez sebe a hned se ptal, jaký úkol to je. Luciferin mu odpověděl: „Už mnoho let nemám pořádný kabát. Nějaký mi ušiješ, ale chci ho mít do 400 let hotov. Také chci, ve chvíli kdy ho obléknu, tak ať vyjadřuje mé pocity, třeba když budu smutný, veselý nebo naštvaný, nechť to jde poznat.“ Bee souhlasil. Však Luciferin ho upozornil, jestli to nestihne, tak si ho nechá v pekle a už se pak nestane ani čertem, bude tam mučen. I přesto Bee souhlasil.

            Bee pracoval pilně od rána do večera a od večera do rána, však kabát stále nebyl hotov. Beemu uplynul první rok a stále neměl ani návrh. Tak stále přemýšlel, jak by mohl vypadat. Bee věděl jen dvě věci, a to ty že Luciferin chtěl být originální a s ničím nebyl spokojen. Však tato skutečnost Beemu práci pouze ztěžovala. Uplynul druhý rok a Bee stále neměl nic hotovo, však toto si vždycky argumentoval, tak že má ještě mnoho let. A toto si říkal celých dalších 97 let.

            Po 99 letech, co promrhal, si řekl, že si musí naplánovat a začal plánovat. Chvíli nad tím uvažoval a po chvíli na to přišel. Udělal si rozpis a sepsal si to následovně:

1. Do konce roku udělat několik návrhů.

2. V následujících 100 letech vytvořit modely a najít potřebná kouzla.

3. V dalším dvousetletí vytvořit kabát.

A jak řekl, tak udělal.

            Do konce roku vytvořil několik návrhů kabátů (měl jich více). Následovně si vytvořil modely kabátů. S tímto taky nebyl téměř žádný problém až na to, že Bee to s jehlou moc neuměl, tak každý kabát musel šít aspoň třikrát, ale stihl to v termínu, který si určil.

            Problém nastal až v té době, kdy měl kabát očarovat. Jelikož čerti neumí číst ani psát, tak se to Bee musel urychleně naučit nebo někoho sehnat. Ale jelikož Beeho napadlo jen se to naučit, tak se začal učit číst. Neměl na to žádného učitele, takže mu to zabralo celých 99 let, než se to naučil, byl jediný čert, co v pekle uměl číst. V tu chvíli, jak se to naučil, dal se do hledání kouzla, které by očarovalo kabát. Bee měl smůlu, žádné nemohl najít. Hledal a hledal celých 100 let a nic nenašel. Už byl hodně zoufalý, tak šel za svými kamarády, jestli nějaké neznají, ale nikdo z nich neznal. Bee byl smutný. Nevěděl, co dělat. Práci měl hotovou, jen to, co dělalo ten kabát tak originálním, nebylo.

            Uběhlo dalších 11 měsíců a Bee stále neměl to kouzlo. Zbývalo mu posledních pár dnů, tak už se začal smiřovat s tím, že bude mučen. Chtěl se ještě rozloučit se všemi svými přáteli a kamarády. Ve chvíli, kdy mu zbývaly poslední dny, tak se stavil za rodiči, u kterých dlouhou dobu nebyl. Řekl, proč přišel, a ve chvíli jak jim to pověděl, rodiče mu řekli, že mu naposledy převyprávějí pohádku, na kterou určitě zapomněl. Jak začali vyprávět, Bee pochopil, proč mu to vyprávějí. V pohádce bylo ukryto kouzlo, které právě potřeboval. Bee moc poděkoval rodičům a odešel.

            Hned začal pracovat na kabátu a čarovat přesně podle pohádky a najednou hle, povedlo se. Bee byl radostí bez sebe. Ihned běžel za Luciferinem a ukázal mu své kabáty. Luciferinovi se kupodivu velice líbily, a tak Beemu splnil jeho přání a udělal z něj člověka. Luciferin měl z nových kabátů takovou radost, že Beemu dal další dvě přání navíc. Bee byl také velice rád a přál si, aby se mohl kdykoli vrátit do pekla. A poslední přání, co měl, tak si nechal na horší časy.

Karolína

Jak čert k bomparum přišel

         Den jako každý jiný! Lucifer čekal, až mu donesou snídani. Obzvláště se těšil, neboť přijali v kuchyni nového kuchaře. Měl zvučné jméno, ve kterém znělo samotné vaření. Josh Cooher, přezdívaný jako Vařič Joe. Vařil nejlépe ze všech kuchařů. Zrovna spěchal k Luciferovi s jídlem. Jeho pochvaly za vynikající snídani nebyly výjimkou. Nebál se experimentovat, a to se mu jednou vymstilo.

         Joe ve své laboratoři zkoušel nové kombinace chuti. Poléval kamínky různými chutěmi a pak vše vložil do pekáče a vložil pod plamen. Po chvíli se pekáč začal hroutit. Nečekaně, jak to začalo, tak rychle to skončilo. Joe chtěl opatrně otevřít pekáč, ale když odkryl víko, kameny vybouchly. Obrovský výbuch srovnal se zemí polovinu pekla a tu druhou polovinu později také. Stejně, jako byl velký výbuch, byl velký i oblak páry všude kolem. Joe poté ochutnal jeden z těch kamenů a nazval je bompary. Jako bomba a páry, jako pára, která vznikla poté. Proto dnes čerti jen tak nevylézají z pekla, protože ho opravuji. To je ten důvod, proč byli čerti za doby králů součástí života.

Filip P.

Čert, co vynalezl činku, lavičku a benchpress

Byl jednou jeden čert, jmenoval se Pavel, Pavel Beran. Tento čert se lišil od ostatních čertů, protože on neunášel lidi, ale chodil po světě a zvedal těžké věci pro lidi, jelikož ho to strašně bavilo. Tento čert měl opravdu velké svaly a zvedl hodně těžké věci, jenomže věci, které zvedal, se těžko držely, neměly žádné místo, za které by se daly uchopit. A tak čert začal přemýšlet, co by mohl vyrobit, aby se to něco dobře zvedalo. Tak si donesl do své dílny hromadu železa a začal vyrábět. Vyrobil velkou železnou tyč, na kterou vytvořil později kotouče. Dále vyrobil zvláštní věc, vypadalo to jako lehátko z železa a gumy. Později zkusil naložit kotouče na tyč, lehl si na lehátko a začal zvedat. Jak tak zvedal, tak si řekl, že tyč s kotouči pojmenuje činkou, lehátko lavičkou a jak vleže zvedal, pojmenoval to benchpress. Postupně se jeho vynález rozšířil po celém světě a skončil až u Filipa Grznára, který říká:

„Jsem nejlepší dřepař na světě.”

Filip J.

Čert a vynález

Žil, byl jeden čert, jmenoval se Bublifuk. Měl ženu Kryšpínu a dvě děti Kazizuba a Dobrozubku. Jednou si jeho děti hrály na zahradě s balonem a najednou se Dobrozubka ozvala: „Ach jo, já bych chtěla nějakou hračku, která by dělala bublinky a ty bublinky by byly průhledné a lítaly.“ Její tatínek to zaslechl a řekl si: „Já to své dcerce splním.“ A tak začal obcházet všechny obchody v pekle i na zemi, ale nikde nic takového neměli. Celé dny i noci strávil ve své garáži, až jednoho dne konečně zakřičel: „KONEČNĚ!“ Vylezl z garáže a šel za dcerkou a dal jí bublifuk, to byla ta věc, kterou vyrobil a pojmenoval jí po sobě. A co že to vlastně bylo? No byla to lahvička s vodou a mýdlem, do které vedla tyčinka, na jejímž konci bylo očko, a ta se namočila do vody s mýdlem a foukalo se. Tak to byl ten jeho vynález, jeho dcerka byla šťastná a on také.

Honza K.

ČERTI A VYNÁLEZY

 Za devatero branami a dvanáctero pekelnými ohni žili, byli dva čerti. Ale nebyli to jen tak nějací čerti, protože se jmenovali Štístko a Veselmír. Možná si říkáte, že na čerty mají dost slušná jména, taky, že si je v pekle dobírali a posmívali se jim. Jejich život nebyl pěkný.

 Štístko a Veselmír byli nejlepší kamarádi už stovky let. Měli stejné pokoje, stejný přístup k věci a hlavně měli stejné zájmy. Ne, nebylo to unášení hříšníků do pekla, nebo strašení dětí ve skříni. Byli to oba vynálezci. Vyráběli toho mnoho, různé přístroje, zlepšováky nebo urychlovače, ale nikdo jejich práci neocenil.

 Jednoho dne se rozhodli jít na Zem a tam si nějak vydělat na materiály. Ano, šli si vydělat, i když si ty peníze mohli vyčarovat. Šli po cestičce, samozřejmě v převleku, aby je nikdo nepoznal, až do vesnice, která byla nedaleko. Když došli na náměstí té malé vesničky, zastavil je jeden starý statkář. „ Pozdrav pánbůh,“ řekl statkář, „co tady pohledáváte?“ „Nazdar,“ řekl Štístko, „my tady hledáme práci.“ „No to jdete v pravou chvíli, zrovna mi tady čerti odnesli jednoho čeledína. Víte, kradl a já jsem na všechno sám. Pomocná ruka se vždycky hodí, ale jenom mi řekněte, jak se jmenujete?“ „Toto je Ohnislav a já jsem Venca,“ řekl Veselmír, „jsme zdaleka a moc vám, urozený pane, děkujeme, že nás vezmete k sobě.“

 Každý den museli vynášet seno, kydat hnůj, dojit krávy, krmit slepice a jiná zvířata a mnoho jiných věcí, které byly potřeba.

Adam

Čerti a vynálezy

Jednoho vlhkého dne ráno přijel nějaký pán na čtyřkolce do lesa a zaparkoval přímo na kameni, který byl vchodem do pekla. Hned poté, co ten pán odešel, si chtěl čertík Bertík vylisovat šťávu z lišejníku, tak odsunul kámen a chtěl vyjít ven, ale tu najednou vjela nezabrzděná čtyřkolka přímo do pekla. Ihned se za ní rozběhl a chtěl ji vytlačit zpátky, aby ji neviděl Lucifer, jenže jak se ji snažil vytlačit, tak ji nastartoval  a ve snáze ji vypnout, si na ni sednul. Jakmile si na ni sednul, tak začal zmatkovat, co má dělat a opřel se o plyn a začal ujíždět po pekle bleskovou rychlostí. Ostatní čerti se vydali za ním, aby ho zastavili a pomohli mu. Asi po minutě jezdění Bertík alespoň trochu zjistil, jak se řídí a zamířil si to přímo k východu a cestou se praštil o kořen a spadl a čtyřkolka vyskočila z pekla. Ihned zavřeli vchod a začali uklízet, aby Lucifer nic nepoznal. Lucifer se vrátil právě v čas, jak měli čerti uklizeno.

Honza J.