Dokončení příběhu na téma Strach má velké oči

Strašidelná noc

Před sedmdesáti lety pozval hrabě Shaw Billa Blackwooda do svého zámku na oslavu manželčiných narozenin. Bylo tam mnoho hostů, kteří se výtečně bavili: jedli a pili až do noci.

Poté, co skvělá párty skončila, přistoupil hostitel k lordu Blackwoodovi a řekl mu: „Drahý příteli, bohužel tě musím ubytovat ve strašidelném pokoji. Všechny ostatní jsou už obsazeny.“ „Dobrá, bude mně potěšením,“ odvětil lord. „Ó, lorde Blackwoode!“ zvolalo několik dam s obdivem. „Nemáte vůbec žádný strach? Víte přece, že tam v noci obchází ta ubohá žena, co tam před třiceti lety spáchala sebevraždu…“ „Odkud to víte, dámy? Proto, že tam nikdo nikdy nechtěl spát? Co by na tom mělo být zvláštního, přespat tam? A vůbec, je tam nádherná vyhlídka na jezero. Dobrou noc, dámy, a sladké sny.“

A tak lord Blackwood odešel do pokoje, otevřel si na noc okno a šel spát. Ve dvě hodiny ráno slyšel nějaký křik z chodby. Vystrčil hlavu ze dveří, ale v chodbě byla tma. Tak si šel zase lehnout. Za 20 minut opět slyšel křik. Tentokrát ale vycházel ze staré almary. Pomalu ji otevřel a najednou na něj vypadlo mrtvé tělo. Byl to hrabě Shaw. Snažil se utéct, ale dveře byly zamčeny. Napadlo ho, že by mohl vyskočit oknem a dopadnout do jezera. Otočil se, ale stála za ním žena s nožem. Rozběhla se proti němu a zabodla mu nůž do krku.

Ráno tam našli dvě mrtvá těla, ale mysleli si, že lord Blackwood zabil hraběte Shawa a pak spáchal sebevraždu.

Tomáš

Lord šel tedy spát. Když usnul, najednou začal být velký průvan a začaly padat obrazy, co visely na zdech. Lord se probudil a šel zavřít okna. Pak si opět lehl, ale opakovalo se to. Potom se před jeho postelí objevil nějaký stín. Bylo jasné, že je tam ten duch. Lord si myslel, že dá za nějakou dobu klid. Ale nedal, duch tam pořád někde byl. Lord tedy další den až do večera přemýšlel, jak by duchovi pomohl dostat se pryč, aby už nestrašil.

Nakonec mu pomohl lord tak, že pomohl duchovi s věcmi, které ho nejvíce trápily. Duše byla pak lehčí a mohla odejít pryč. Od té doby už v pokoji nestraší.

Natálie

Lord šel po schodech nahoru, prošel dlouhou chodbou a vešel do pokoje. V klidu se převlékl do pyžama a ulehl do postele. Za chvíli uslyšel, že pod jeho postelí něco ťuká. Podíval se tam a uviděl ducha ženy, která před 30 lety v tomto pokoji spáchala sebevraždu. Vylekal se a chtěl utéct, ale duch vylezl zpod postele a hned byl u dveří. Lord se vyděsil ještě víc a začal řvát, ale protože byl jeho pokoj daleko od sálu, kde se slavilo, nikdo ho neslyšel. Najednou se duch začal k lordovi přibližovat. Lord se mu vyhýbal, ale duch ho drapl a lord byl mrtev.

Ráno lorda v pokoji našli mrtvého. Hrabě poté zámek prodal, aby už nenesl utrpení za to, že v jeho zámku se vraždí.

Honza K.

Lord Blackwood šel do strašidelného pokoje. Asi hodinu se díval na jezero, na které svítil velký zářivý měsíc. Bylo už pozdě, ale lordovi Blackwoodovi se nechtělo spát. Seděl na velkém křesle a přemýšlel nad tím, co mu řekly dámy, co byly na párty. A napadlo ho, že zkusí počkat, jestli ta ubohá žena přijde. Bylo kolem třetí ráno a lord Blackwood slyšel zvuky na schodech. Šel se podívat, ale nikoho neviděl. Šel zpátky do pokoje, ale už se mu chtělo spát. Lehl si tedy, ale ještě chvíli poslouchal, ale nic neslyšel.

Ráno, když se ho lidé ptali, co se v pokoji dělo, řekl, že nic. Lidé byli překvapeni, proč vyšel z pokoje nevystrašený.

Eliška

Lord ulehl do postele a pokojně usnul. Spal, spal, spal, až ho probudil hrozný křik z vedlejšího pokoje. Lord vstal a šel se tam podívat. Otevřel dveře a nakoukl dovnitř. A co nevidí! Velectěná paní Cimbal leží na posteli a má rozpárané břicho. „Musím odsud pryč!“ zařval lord a utíkal. Na konci chodby zakopl a spadl ze schodů a vymkl si kotník. Vzal si meč od ozdobného brnění jako hůl a šel dál. Vyšel z předních dveří a před ním byl houf policistů. „Odložte ten meč!“ řvali na lorda. Když lord ten meč pustil a jak spadl, všiml, si, že meč i jeho oblečení jsou celé od krve.

Lord byl zatčen a odvezen do psychiatrické léčebny a den poté si dámy na místě činu říkaly: „Vstoupil do něj ten její duch.“

Filip P.

Jak lord Blackwood vlezl do pokoje, narazil obličejem do pavučiny. Jak si pavučinu z obličeje sundal, tak si zapálil svíčku a šel s úsměvem k posteli. Musel přejít přes různé spadané skříně, knihy, a mnoho dalších věcí. Poté, co se uvelebil pod peřinou, tak slyšel, jak mu do pokoje odněkud fouká vítr, tak si vzal svou zapálenou svíčku a šel hledat po pokoji. Po pár minutách hledání našel tajné dveře, za kterýma bylo temné schodiště. Lord Blackwood tedy sebral všechnu odvahu a šel po temném strašidelném schodišti dolů. Dostal se do nějaké chodby, tak šel rovně a zjistil, že je to slepá ulička, ale na konci byl stolek s dopisem. Lord Blackwood dopis otevřel a začal číst. Milý hrabě Shawe, vždy tě budu milovat, navždy budeš v mém srdci. Jak později lord Blackwood zjistil, patřil mrtvé dívce. Spáchala sebevraždu kvůli tomu, že ji hrabě Shaw nemiloval.

Lord Blackwood se vrátil nahoru a uviděl, jak hrabě brečí a naříká: „Miloval jsem ji, miloval.“ Opravdu smutný příběh, povzdychl si lord a šel utěšovat hraběte.

Filip J.

Poté co ulehl do postele, říkal si, že bude ten nejodvážnější ze všech, ale s rouškou noci začal slyšet hrozivé hlasy a cítil velký chlad. Nakonec už to nevydržel a utíkal na chodbu. Pak za ním z toho pokoje přišel vysmátý jeden z údržbářů zámku, který to všechno nachystal, aby strašil odvážlivce a aby si tam mohl dělat, co chtěl. Ale lord byl tak vyděšený, že utekl ze zámku a nikdy se nevrátil.

Danek R.

A lord Blackwood odešel do strašidelného pokoje. Po pravdě lord měl trochu strach, ale stejně tam šel. Otevřel dveře a byla tam velká tma. Jak rožnul, uslyšel nějaké zvuky, ale byly to jenom myši. Šel si lehnout a zhasl světlo. Začal foukat silný vítr. Okna se sama otevřela a do pokoje vstoupila nějaká žena s nožem v ruce a mluvila na lorda, že ho zabije. Ale on se jí nebál. Začal se bránit vším, co měl vedle sebe.

Začalo svítat a žena odešla. Lord se vzbudil a uvědomil si, že to byl jenom sen.

Edita

Po tomto rozhovoru Bill rychle vyběhl několik schodů do prvního patra zámku a otevřel dveře pověstného pokoje. Za chvíli už ležel v pyžamu na staré posteli. Na noční stolek si ale pro jistotu položil revolver a nechal svítit světlo u hlavy. Právě začínal usínat, ale tu si všiml pěti malých černých prstů, které se pomalu pohybovaly v nohách postele… Bill otevírá oči, zavírá je a zase otevírá… Pět malých černých prstů vidí stále… A hle, teď je jich už deset! Bill sebral všechnu svou odvahu a zvolal: „Nechte si ty blbý vtipy! Ukažte obličej, nebo… Nebo střelím!“ A chladnokrevně sáhl po pistoli. Malé ruce vzadu postele se pomalinku pohybují, ale žádná tvář se neobjevuje. „Nebudu to už opakovat,“ řekne Bill. „Až řeknu tři, střelím.“ Malé ruce znehybněly. Nastalo úplné ticho, do kterého Bill volá: „Jedna. Dva! Tři!“ Lord Blackwood stiskl spoušť. Ozvala se hlasitá rána.

Od té osudné noci, strávené ve strašidelném pokoji, kulhal Bill na levou nohu. Ano, ty dvě malé ruce byly Billyho prsty na nohou.

(Tak vypadá původní konec příběhu.)