Já a moji spolužáci

(úvaha)

Já a moji spolužáci… no… co by se k tomu jen dalo říct… Asi nic moc. Myslím, že já s mými spolužáky a spolužačkami vycházím dost dobře. Jsou prostě skvělá třída. Co chtít víc? Asi nic. Nebo snad ano? Kdo ví… podle mě jsme skvělá třída, sice ne úplně vzorná ani pilná, ale co už… Vadí to snad někomu? Má s tím někdo problém? Snad ne… tedy kromě některých učitelů. Kdo by takovou třídu chtěl vyměnit? No… pár lidí asi jo, ale to jen ti, co se třídou nevychází nebo se chtějí učit a mít na to klid.

Chcete vědět něco o mně a mých spolužácích? No, to je celkem těžké odpovědět, ale nějak se pokusím. Za těch pár let, co jsem s tou novější třídou si myslím, že je celkem fajn. V šesté třídě než jsme se trochu víc skamarádili, to trochu dél trvalo, ale teď jsem ve třídě spokojená. Sice se občas s někým pohádáme, ale vše je za chvíli v pohodě.

A co já? Já se snažím se všemi vycházet, protože je dobré mít více přátel ve třídě i mimo ni, jelikož bez přátel by byla na světě nuda a navíc mít s nimi dobré vzpomínky ze školních let je pro mě taky důležité.

Jenom doufám, že nám ve třídě ty dobré vztahy vydrží a bude mezi námi co nejméně hádek.

Já a moji spolužáci? Hm. Zajímavé téma. Dělíme se asi na tři skupiny. Drsňáci, normální lidé a vyhnanci. Do první skupiny se řadí ti, co jsou „nejlepší“, můžou všechno a ničeho se nebojí. Ukazujou všem svoje svaly a říkají, jak každý den chodí do posilovny. A proč to dělají? Protože si potřebujou zvýšit ego, protože nemůžou být jako ostatní.

Další skupina: normální lidé. Občas se chovají tak, občas jinak. Tak to bývá. Jsou dobrá část „kolektivu“, ale občas to taky přeženou. A proč si tihle lidé nepotřebují zvyšovat ego? Proč si nehrají na něco, co nejsou?

A pak tady máme vyhnance. Ti, kteří sedí celou školu v lavici a nic nedělají., protože se s nimi nikdo nechce bavit. Ostatní si myslí, že jsou divní a jiní. Ale proč? Proč by se z nich nemohli stát normální lidé?

Toto je prostě můj názor.

Jsme třída, která se pomlouvá, ale stejně se spolu baví. Podle všech učitelů jsme v šesté třídě byli nejhorší třída. Nevím, jestli to platí i teď. Máme mezi sebou celkem dobré vztahy, i když v šesté třídě vypadalo, že to tak nikdy nebude. Naše třída se dělí na několik skupin. Ti v pohodě, pak se někteří chovají, jako by byli úplně z jiné doby a mohla bych pokračovat dál.

Co si představím, když řeknu já a moji spolužáci? Vybaví se mi plno báječných lidí, ale i plno blbečků. Mám mezi spolužáky kamarády, ale i nepřátele. Jak s nimi vycházím? No, ujde to, ještě si nikdo s nikým nerozbil pusu, takže to ujde.

Jsou mí spolužáci chytří? No, docela ujdou. Máme tu nejchytřejší skupinu, průměry a skupinu, která propadá. Do první skupiny se řadí třeba Kamil, Ben a Dan Romanovský. Do druhé skupiny já, Mirek, Tomáš, Ondra, do třetí skupiny radši nebudu jmenovat.

Proč někteří propadají?  Nic je nebaví, nechce se jim učit, lehce řečeno, nechce se jim vůbec nic. Ale nesmíme zapomenout na ty s výborným prospěchem.

Jak se mezi nimi cítím? Někdy jako blbec a někdy dobře. Naše třída je dvěma slovy v uvozovkách „docela v pohodě“.

Já většinu mých spolužáků nemám moc rád. Ale myslím si, že od 6. třídy jsme se zlepšili v chování. Stejně je většina spolužáků otravná, pořád mluví. Ale je tady zase dost fajn lidí. Nekecají, chovají se slušně a je na ně spoleh. Takže já bych moje spolužáky rozdělil na tři skupiny. Na normální – to jsou teda ti, co nekecají atd., druhá skupina je taková neutrální. Jsou normální, ale taky někdy něco udělají. A pak je tady ta třetí skupina – ti, co pořád kecají, jsou otravní a myslí si, jací jsou šéfi. Ale víte, co si myslím, že je nejhorší? Že to té třetí skupiny patří prakticky většina holek.

Takže závěr je takový, že s pár lidmi se tady dá bavit, ale většina jsou ukecaní a blbí.

Hmmm, dost zajímavá otázka. No, tak spolužáci jsou fajn. Do školy se těším hlavně kvůli kamarádům. Ale ne všichni se se mnou baví. Rozdělil bych třídu na tři skupiny. Normální – ti jsou takoví neutrálové, polovina kluků jsou úplně „postižení“. Jenom rýpou a nic jiného neumí, ubožáci. V hodinách nedávají pozor a většina holek v hodině kecá., vyrušuje a kvůli nim máme mnoho úkolů a průserů. Já jsem takový neutrál, ani moc akční, ani moc líný, spíš zapomínám, to se přiznávám.

Myslím si, že spolu vycházíme dobře, až na některé výjimky. Ve třídě mají všichni svoje skupinky nebo dvojičky lidí, s kým se baví. Někteří spolužáci toho moc nenamluví a někteří až moc. Se spolužáky je velká sranda, takže se moc nenudím. Myslím si, že bych nechtěla vyměnit tuhle třídu za jinou. Říkáte si proč? Protože už jsem si zvykla. A jsem ráda, že jsem v téhle třídě.

Co si myslím o mých spolužácích a jak s nimi vycházím?

Ve třídě nevyčnívám, a kdybych to chtěl, tak se musím chovat opravdu divně. Moje úloha ve třídě je asi jen tak proplout dál, u toho nechávat opisovat úkoly, ať s nimi nějak vycházím, ale mám to i v povaze, abych pomáhal, i když by si ten zápis nebo pětku zasloužili.  

Jak bych rozdělil naši třídu? Do jaké kategorie patřím? No například jsou tu ti lidi, kteří chtějí vyniknout, a tak ze sebe dělají hlupáky, někteří mají i takové ničitelské záchvaty a těch normálních, jestli se to tak dá říct, je pár. Každý v této třídě je něčím jedinečný. Někteří se tak narodili a někteří to dělají, jenom aby vynikli. Na jednu stranu je nemám rád, ale většinou je sranda, a tak se to dá vydržet. Chtěl bych mít jiné spolužáky? To nevím, nikdy není jisté, že by byli lepší, a tak si myslím, že naše třída je docela v pohodě. To asi všechno, co bych chtěl k tomu říct.

Co si myslím​ o sobě a mých spolužácích? Pokračovat bude těžké, ale zkusím na to zodpovědět. Já jsem v kolektivu ten, který má pořád úkoly, takže moje „zboží“ je velmi žádané. Proč dávám opsat úkoly? Nevím. Asi proto, že je mi jich líto. A taky rád pomáhám. Ale někdy si něco taky opíšu od Dana. Ale jelikož se Dan někdy zabývá něčím jiným, musím mu někdy i něco vysvětlovat. Ale on mně taky. Moji spolužáci jsou taková smíšená rasa. Myslím si, že většinu tvoří Paviáni Obecní a v té menšině jsou Lenochodi, Mouchy, Komáři a někdy i Havrani. Každý den dělají další kroky k destrukci a ničení. Odhaduji, že za to nemůžou, ale že se tak už narodili.

Já a moji spolužáci? K tomu není moc co psát. Nevšímám si jich a oni si nevšímají mě a podle mého názoru by radši vyskočili z okna, jen aby se ke mně nemuseli přiblížit na dva metry. Ale mně to nevadí. Když se tak nad tím zamyslím, tak to tak bylo vždy. Nepotřebuji s nimi mluvit ani je vidět. Přežít v této třídě ještě rok by neměl být problém. Já spíše sedím v lavici a čtu si nebo dělám něco jiného. Ostatní dělají různé věci a každý něco jiného. Někdo si s něčím hází po třídě, někdo si s někým povídá a někdo nedělá nic. Možná jsou mí spolužáci fajn, ale znát je nepotřebuji.