Tajemní obyvatelé Beskyd

Vodník

   Asi před měsícem jsem šla s mým psem na procházku. Chtěla jsem jít až na Radhošť, ale došla jsem jen k louce, která byla velmi rozlehlá, ale už nevím, kde přesně je. Na té louce jsem viděla malé zelené mužíčky, kteří stáli v kruhu. Vodníci!

   Jsou velmi malého vzrůstu, nosí zelené oblečky, zkrátka jako irští skřítci, možná jen o trochu zelenější. Pod kloboukem s červenými pentlemi jsou zrzavozelené vlasy. Zelený obličej zdobí vždy zelené oči. Ty ale skoro nejdou vidět kvůli jejich velkému nosu.

   Rádi se smějí svou velkou pusou s úsměvem od ucha k uchu. Zjistila jsem, že jsou velmi přátelští a milí. Jen ovšem do chvíle, než jim sáhnete na jejich klobouk, protože potom se začnou dít věci! Zrudnou, začnou zuřit a křičet. Po čase se ale uklidní a jsou to zase malí usměvaví mužíčci. Takže poučení je – vodníkům na klobouky nesahat! Jsou skromní a vystačí i s málem, záleží jim na jejich vodnické rodině a jsou obětaví.

   Potom ale někdo šel, tak se proměnili v louži vody a už jsem je neviděla.

Helena

Vodník

Je zelený, má červený klobouk, dlouhé zelené vlasy, modré boty a bílé rukavičky. Je to vládce vod pod Radhoštěm. Je hodný. Vede dokonce i podvodní sbor, který se skládá z raků, ti hrají na klepetáče (bubny), štik, ty hrají na štikahru (kytara). Nedávno se rozvedl s vodnicí Vodáňou, takže teď je Vodář sám. Každé ráno zametá všechny vody zpod Radhoště. Zabere mu to hodně práce, ale mu to nevadí, má práci rád. Má i kamarády – čerta Ťuldu a šneka Gregora. Jeho koníčky jsou 100 metrů plavání (styl význak) a jezdění na Batmanovi (to je kůň). Je to opravdu hodný vodník.

Honza K.

Čert

   V okolí Radhoště jsem za skálou zahlédla čerta! V prvním momentu jsem se lekla, co to je za strašidlo, které vykukuje zpoza skály. Po chvíli se to stvoření objevilo znovu, ale vždy na jiném místě a znovu se vytratilo. To strašidlo mě dovedlo po stopách na Čertovu skálu, chtěla jsem se vrátit zpátky domů, ale překonala jsem se na chvíli zůstat. Najednou se objevilo přede mnou.

   Ale nebylo to strašidlo, byl to čert. Byl menší černé postavy, na hlavě mu trčely malinké růžky, které zakrývaly vlnité beránkovitě zkroucené vlasy. Čelo měl trochu vrásčité, oči jako knoflíky a ústa se od ucha k uchu usmívala. Na sobě nosí roztrhaný pytel od brambor a někdy kraťasy. Na jedné noze měl botu a na druhé mu zpoza pytle trčelo kopýtko. Podél těla se mu táhl ocas.

   Vypadal jako velký uličník, který koná různé průšvihy. Je to čert malý, ale šikovný. Rád pracuje a přikládá pod kotel. Lidem se většinou nevyhýbá, spíše se s nimi spřátelí a pomáhají si navzájem. Ale nemá moc rád vodu.

   Hned jsem se s čertem skamarádila a procestovali jsme celý svět i s vesnicí.

Sára M.

Čert

V okolí Radhoště jsem potkal osobu, která se třásla v keřích. Šel jsem za ní a uviděl malého čerta, který se tam krčil. Byl celý černý a měl malé rohy a ocas. Byl celý vyděšený. Je to jeden z mála čertů, kteří nechtějí škodit lidem. Ale od svého taťky dostal úkol někomu něco udělat. Překvapilo mě, že byl velice hodný, čistotný a pěkně upravený. Nechtěl svého tatínka zklamat, ale nevěděl, jak to udělat. Protože byl velice chytrý, poprosil mě, abych dělal, že mi ukradl celé jmění. Byl moc hodný, a tak jsem mu pomohl. Na konci dne, kdy se vrátil do pekla, byl velice šťastný a vděčný za to, co jsem udělal. A když jsem potřeboval, tak mi pomohl. Byl jsem moc rád, že mám tohoto čerta za kamaráda.

Danek R.

Čert

Jednou jsem šla do lesa na procházku a najednou něco zašustilo. Byl to čert. Jmenoval se Velzebub. Na sobě měl plno černých chlupů neboli kožešinu. Na hlavě mu trčely dva dlouhé rohy a odstávaly velké špičaté uši. Na jedné noze měl kopyto a na druhé botu. Ke mně byl celkem hodný, ale sám říkal, že je na ty zlobivé moc zlý. Má rád chrastění řetězů, zlé děti, teplo, které mají v pekle, a nějakou červí polévku. Fůůůůůj! Potom odešel. Od lidí z vesnice jsem slyšela, že peklo mají tam, kde je Čertův kámen. Je kousek od nás, tak pozor!

Natálie

Obr

Obři jsou vysocí jako dva lidé na sobě. Také jsou velmi plnoštíhlí. Nosí většinou roztrhané cáry oblečení. Mají malé oči, veliký nos a ústa s ještě většíma ušima. Také se dá říct, že jsou téměř slepí, ale mají velice dobrý sluch. Jednou jsem něco takového jako obr potkala kousek pod Radhoštěm. Byl to zrovna jeden z těch menších obrů. Jak jsem popisovala, měl malé oči, obrovské uši a byl asi 2,5 metu vysoký. Velice jsem se ho lekla, ale měla jsem štěstí, že si mě nevšiml, a tak jsem se schovala. Obr byl velice hloupý, chtěl sníst kamení místo ovce. Také do všeho narážel, ale byl i pomalý, umíněný a tvrdohlavý. Jakmile odešel, vylezla jsem a utekla, ať ho znova nepotkám, protože jsou docela nebezpeční. Dávala jsem si pak pozor, protože v okolí Radhoště je jich plno.

Karolína

Obr

Byl velký, zbarvený dožluta. Pořád si utíral nos, protože neznal kapesník. Neměl jediný vlas, ale chlupatý byl dost. Na sobě měl takovou hnědou vestičku, kterou nezapnul, a zelené roztrhané kraťasy. Za nehty měl špínu, protože se živil tím, co našel v půdě. Byl nemotorný, ale zato silný. Proto si nestavil nějaký dům, ale žil v jeskyni. Ani moc inteligentní nebyl. Takže žil podle zásad, aby se mu nic nestalo. Taky ohryzával stromy, doteď se neví proč, možná mu to chutnalo, občas pomáhal lidem. Byl vcelku hodný, ale když se naštval, tak to byla ale spoušť!

Dalimil

Čarodějnice

Chodím tak po Beskydě a náhle vidím, že je přede mnou čarodějnice. Bylo to konkrétně ve středu 22. 11. 2009 v sektoru 22. Byl jsem napíchnutý na policejní vysílačce a slyšel jsem: „Pronásledujeme osobu v převleku čarodějnice, výška 150 cm, štíhlá, bradavice na asi 25cm nose. Na sobě má fialový klobouk, taktéž hábit po kolena, neoholené nohy a sandály, žádáme o posily!“ Slyšel jsem výstřely a exploze, měl jsem strach a utíkal, co jsem mohl. Náhle ve vysílačce: „Osoba je ozbrojena a vysoce nebezpečná!“ Náhle plesk. Jdu se podívat. Vidím jen trosky. Z toho jsem usoudil, že je agresivní a nemilá. Vzteklá a hnusná k přírodě a nepřátelská. Pak jsem se probudil =D

Filip P.

Drak

Na svých cestách jsem viděl ledacos, ale na hoře Radhošť jsem poprvé viděl draka Draga. Byl celý červený a posetý šupinama. Byl vysoký jako třináct vozů! Jeho drápy byly černé a ostré jako meče. Na jeho hrudi byl podivný znak, který jsem až dosud neviděl. Křídla měl jako netopýr a měl je zakončené ostny. Zuby měl bílé a ostré. Díval se na mě svýma plazíma očima. Prvotní dojem však nebyl důležitý. Protože uměl mluvit, pozval mě do své chýše. Po krátkých úvahách jsem kývl a vstoupil jsem do jeho velice hezky vybavené jeskyně. Vyptával jsem se ho, proč se ho lidi bojí, když je tak zdvořilý. Vysvětlil mi, že ho neznají a jestli bych dobrou myšlenku o něm roznesl. Samozřejmě jsem řekl, že ano a on mi řekl své vlastnosti. Má rád soukromí a klid. Občas si uloví nějakou tu ovci, ale zřídkakdy přitom plive oheň. Rád létá na dračí seance, kde má své druhy. Velmi často vaří jídlo i lektvary. Miluje zpěv a tanec a nemá rád lovce draků. Tato slova mi každý věřil díky jeho pomoci. Doufám, že ho ještě někdy potkám.

Ben

Drak

Tento drak, nebo tedy drakorozený, žije na Radhošti ve svém obyčejném domku. Na první pohled vypadá jako obyčejný mladý muž. Jenže když se kouknete blíž, uvidíte jeho sněhově bílé oči a ostré nehty. Nosí na sobě bílo modré železné kalhoty. No vlastně má na sobě své oblíbené brnění, které je krásně vyhlazené a bez jediné špičky. Jak už jsem říkal, na první pohled je k nerozeznání od normálního podivného mužíka. Je velice klidný a obezřetný, ale nebojí se ledatak všeho. Je to přece drakorozený a ti mají velkou moc. Proto je však loven mnoha lidmi (zatím neúspěšně). Má velice rád zimu a sníh. Je to samotář, který se ale baví a směje. Je ho ale těžké rozesmát. A tady už máme jeho druhou formu. Ledový drak, bílý a hladký jako sníh, na konci křídel má obrovské zaostřené drápy, kterými může protnout i strom, umí taky drtit led, který vás doslova zmrazí. V této formě je krvežíznivý a tvrdohlavý. Mění se v ni jen tehdy, když to potřebuje. Bolest, kterou utrpí, skoro necítí, a proto se střemhlav vrhá do boje.

Lidem zpod Radhoště však rád pomáhá (Pražáky moc nemusí). Dělí se s nimi o své problémy a ti se zas dělí o svoje a navzájem si pomáhají. Je to velice hodná postava.

Ondra

Drak

Jednou v noci, když jsem šel z Radhoště domů, uviděl jsem jasné světlo. Běžel jsem se podívat, co to je. Když jsem se blížil, světlo začalo být čím dál tím víc horké a mi došlo, že to jsou plameny. Začal jsem utíkat na druhou stranu, jenže tam obrovská bytost. Byla větší než kosatka červené barvy a měla dlouhý ocas s ostny. Z ničeho nic začala chrlit oheň na blízký strom, který když začal hořet a osvětlil celou bytost. Byl to drak. Měl obrovskou hlavu s tlamou plnou ostrých zubů jako nože. Měl lesklé zelené oči, trochu jako limetky. Z čumáku mu šel nějaký divný opar. Po chvíli mi došlo, že to je nějaký hořlavý plyn. Tlapy měl zakončené drápy velkými jako katany. Byl velmi nepříjemný a zlý. Když proletěla kolem sova, drak ji slupl jako malinu. Potom šel sežrat i mě! Já začal utíkat pryč od draka i ohně. Jenže kam jsem se hnul, tam zapálil oheň. Byl velmi chytrý. Z ničeho nic jsem uslyšel nějaké zaříkání, drak zdrhl. Já radši taky.

Kamil

Drak

   Jednoho dne jsem šla na Radhošť. Tak jsem se tam procházela a pak jsem zabloudila. Začalo pršet. Blízko mě byla velká jeskyně a já už byla mokrá. Šla jsem se do ní schovat. Ozývaly se odtud strašidelné zvuky. Šla jsem se podívat, co nebo kdo tam je. Šla jsem pořád dál a dál, potom jsem do něčeho narazila. Lekla jsem se. Byl to drak!

   Měl tři hlavy a byl celý zelený. Vypadal malý. Naštěstí mi nic neudělal. Měl ještě dva bratry, ale ti prý nejsou tak hodní jako on. Oni prý taky zabloudili a on hlídá jeskyni a jeho bratři šli hledat cestu a taky něco k snědku. Jedli prý šišky. Pak se jeho bráchové vrátili, vypadali strašidelně, měli pět hlav a jeden byl modrý a druhý žlutý. Nejraději mají šišky, listy, ale lidi nejí. Rádi plavou a lítají všude, kam se dá. Byli opravdu hodní. Když se někdo ztratil, tak mu pomohli a lidi jim za odměnu dali šišky.

Kristina

Mora

Jednou jsem šel potmě pod Radhoštěm stezku odvahy do lesa k potoku a potkal jsem moru. Byla to osoba, která měla velké oči, tmavé dlouhé vlasy a silné velké ruce. Když mě zvětřila, začala se chovat podezřele přátelsky, jenže já jsem dostal strach a pelášil jsem domů. Jakmile jsem svůj příběh doma vyprávěl, děda dodal, že jsem měl štěstí, protože mora je nakažený člověk, který v Beskydech roznáší mor. A proto už nikdy nechodím na stezky odvahy!

Honza J.

Světlonoš

Jednou jak jsem šla na Radhošť, po cestě jsem potkala postavu celkem malou. Měla takové rozčepýřené vlasy, oči veliké, pusu malinkou a hlas trochu hrubší. Na sobě měla kraťasy a zelené triko. V ruce měla světýlko. Zeptala jsem se, kdo to je. Odpověděl, že je světlonoš a přináší ranní světlo. Choval se mile. Miloval světlo, ale noc nenáviděl. Koupal se vždy a v každém nejbližším potoce, co viděl. Zajímavé na něm bylo to, že ve dne spal, ale v noci byl vzhůru, aby nezmeškal přinést ranní světlo. A taky říkal, že v tomto lese je úplně sám. V noci, když chodí lidé na Radhošť, tak jim na cestu svítí. Zdá se mi, že světlonoš je hodná bytost.

Eliška

Skřítek

   Jednou, jak jsem šel na Pinduli na hřiby, v dálce jsem viděl něco zeleného. Myslel jsem, že to je pařez porostlý mechem. Jak jsem přišel blíž, viděl jsem malou hlavu s malýma očima.

   Skřítek byl celý zelený, s velkýma špičatýma ušima. Měl malé černé oči a velký nos. Byl oblečený do bílé košile, na které měl šedou vestu na knoflíky. Boty i kalhoty měl celé černé až na to, že boty měl naleštěné, takže se leskly.

Promluvil jsem s ním pár slov a hned mi přišel jako sympaťák, protože měl hodný, ale tichý hlas. Říkal mi, že bydlí ve stromě, kam mě pozval. Jak jsme tam vešli, zjistil jsem, že je velice čistotný. Měl tam taky zvířátko, kraba, který byl celý červený. Ze začátku mi ten dům ve stromě připadal strašně malý, ale pod stolem měl vchod do obřího sklepa, kde měl všechno jídlo. Vzal toustový chleba, sýr a salát a začal dělat sýrové sandwiche. Uměl velice dobře vařit. Na konci sklepa jsem viděl obrovskou polici s krabicemi. Řekl mi, že pracuje na dálku pro Santa Clause a že vyrábí hračky pro děti.

   Poté jsem se probudil.

Tomáš