Dopis (Ahoj, velký/malý bratře)

Ahoj, velký bratře,

chtěl jsem ti napsat dopis tady z Radhoště, co se tady za těch mnoho let změnilo. Kdysi jak tě odvezli od nás, myslel jsem si, že jedeš jen na několikadenní výlet a že se pak opět vrátíš, ale potom jsem se dozvěděl, že už se nevrátíš a zůstaneš už napořád v Praze. U nás se toho změnilo celkem dost. Kdysi tady byl takový klid, že jsem slyšel daleké potůčky a šumějící lesy. A teď? Teď je tu hodně lidí a různých turistů. Bylo to lepší, i když tady byli pasáci se stády ovcí. A ne jako teď, že na horách v zimě je nával lidí, jak těch co jdou jen na kapličku na Cyrila a Metoděje, ale i lidí co sem chodí lyžovat. A co ty bratře, jak se daří tobě v Praze? Odepiš mi prosím. S pozdravem malý bratr.

Natálie

Zdravím tě, můj Velký bratře.

Když tě odváděli, všichni jsme tě oplakávali a moc nám chybíš. Ale všichni doufáme, že se tam máš dobře a zažíváš něco, co my asi nezažijeme, jsi slavný a v našem hlavním krásném městě. Moc ti to přejeme. Jo a ještě ti chceme pogratulovat k prvnímu místu. A taky nám napiš, jak ti je a co celé dny děláš těch 147 let. Byli bychom rádi, kdybys nás přijel navštívit, anebo jestli tam máš nějaké známosti, bys nám je mohl také zařídit, abychom přijeli za tebou na návštěvu. My se tu máme dobře, je tu klid, akorát jednou do roka mě odtáhnou pryč a to nesnáším. A na závěr od nás pozdrav tvé spolubydlící.

Tvá rodina a přátelé z Radhoště.

Danek

Ahoj, bratře!

Od té doby co jsem tě opustil, se všechno změnilo. S tebou to bylo všechno lepší, ta zábava! Tam u vás to bylo klidné místo na Radhošti. Okolo mě brouzdali návštěvníci, lidi na běžkách. Sem tam nějaký ten hmyz. Ale teď jsem v hrozném zmatku. Jsem v Národním divadle v Praze. Moc se tady nedá dýchat a ani toho prostoru tady moc nemám, jak u vás na Moravě. Sice tady chodí taky plno návštěvníků, ale všichni mě ohmatávají, asi se jim líbím. Chtěl jsem ti jen říct, že mi strašně chybíš a byl bych rád, kdybys mě ty a rodina někdy navštívili. Až navštívíte vy mě, na oplátku já vás!

Tak ahoj malý bratře!

S pozdravem Velký bratr

Sára

Čauki, malý bratře

Ach... jak ty mi chybíš, nejen ty, ale i matka s otcem a všemi našimi sourozenci. Jak se vám tam daří? A co celé dny děláte? Už jsme se dlouho neviděli, měli bychom se někdy sejít, ale bohužel bys asi musel dojet ty. Na mně totiž leží další kameny a nemám se odsud jak pohnout. A jak to tam vůbec vypadá? Změnilo se tam něco nebo je vše ve stejném stavu, jako když jsem odjel? Můj malý bratře, představ si, že mě vláčeli po nějakém povoze s koňmi, alespoň myslím, že to byli koni, znělo to podobně. Poté mě přenesli do něčeho pohodlnějšího, vůbec netuším, co to bylo, ale co následovalo pak, bylo úplně katastrofální, div jsem se nerozbil. Opět jsme jeli asi na povozu s koňmi, kdo ví? Nakonec mě odvezli na nějaké zvláštní místo, ani nevím kde, potom do mě začali bít takovou zvláštní věcí, ale velice to bolelo, naštěstí toho po chvilce nechali. Jen doufejte, že už to spravili, kdybyste někdy jeli. Teď už se to tady zlepšilo, mám se tady v daných okolnostech dobře, samozřejmě že s vámi bych byl raději. Jen tu nemám žádné soukromí, neustále tady někdo leze a čumí na mě. Tak alespoň jsem zde našel naší vzdálenou rodinu z Řípu, sestřenka vás všechny pozdravuje a doufáme všichni, že se opět někdy potkáme. Snad ti dojde tento dopis a prosím odepiš. Ať taky poznáš, kde a v jakých okolnostech žiju a sestřenka z Řípu a zbytek naší vzdálené rodiny by tě chtělo znova vidět.

S pozdravem Velký bratr

P.S.: Ať se vám dobře daří! =)

Karolína